Zdravím Vás. 🙂 Je to už nějaká doba, co jsem napsala nějaký ten článek o mateřství a několik z nich tady už ani není, protože čím jsem starší a čím je moje holčička větší, tím víc mám tendenci chránit své i její soukromí. Takže jsem si vlastně ani nemyslela, že ještě nějaký ten mateřský článek budu psát. 🙂 Na druhou stranu jsem si vědoma, že mne mnoho z Vás zaznamenalo až jako maminku než food blogerku, a tak si říkám, že by byla velká škoda se o některé mé myšlenky a názory nepodělit. 🙂
Čas neuvěřitelně rychle letí a já už jsem maminkou rok a půl. Připadá mi to vážně šílené, jaké tempo nabral čas od narození Natálky. Přijde mi, jako kdyby to včera, co jsem odcházela z porodnice a on je to už rok a půl! Cože? Kam ten všechen čas zmizel? Už je zase duben a za chvilku tady máme léto a s ním se přiblíží 2. narozeniny. Jsem z toho vážně v šoku! 🙂
No ale, abych se vrátila k tématu, jaké to je být maminkou a jak vidím s odstupem začátky s miminkem, jak se naše dny proměnily? Přiznám se, že je to každý den lepší a zábavnější. Každé období má však něco. Malé miminko je něco neuvěřitelně křehkého a rozkošného a je to něco úplně nového. U prvního dítěte je zpočátku člověk tak opatrný a bojácný. Jsou to nezapomenutelné a také neopakovatelné okamžiky a když si já vzpomenu, jak nejistá jsem ve své roli ze začátku byla, musím se pousmát. 🙂 Na naše začátky nicméně vzpomínám moc ráda s určitou dávkou melancholie a chvílemi si říkám, že bych třeba na jeden den chtěla vrátit to, co bylo před rokem a půl. Ale jsem moc ráda, že jsem všechno poctivě zaznamenávala a máme spoustu videí a fotek. Na to nezapomínejte foťte a filmujte, co to jen jde. 🙂 A užívejte si všechny momenty. I když Vám není třeba do smíchu, snažte se na všem zlém hledat to dobré a žijte teď a tady. Vážně neuvěřitelně rychle všechno utíká. 🙁
Je jasný, že čím je dítě větší a čím víc toho dokáže vyjádřit a víc toho umí, tím jsou dny s ním zábavnější. 🙂 Já mám aktuálně doma velmi šikovnou holčičku, která se nezastaví, neustále potřebuje něco nového objevovat, dělá mi pomocníka u všech denních činností (já nejvíc miluju, když mi dělá asistenta v kuchyni, jak jinak 🙂 ) a úplně všechno, ale vážně všechno opakuje a má pamatováka! Pamatuje si tolik věcí. Kolikrát jsem v šoku, že už i tohle umí, pamatuje, ví co daná věc znamená, uvidí pomeranč a řekne pomeranč… Tomu se kolikrát lidé diví, že už je tak ukecaná a jak krásně vyslovuje a já jsem na ni samozřejmě pyšná, že je tak šikovná. Byla bych ale pyšná i kdyby ještě tohle neuměla. Každé děťátko je jiné a každé se danou věc naučí prostě jindy. Takže určitě teď neporovnávejte své děti s tím mým. 🙂
Co si s každým dnem uvědomuji víc a co aktuálně řeším, je to jak najít balanc mezi všemi pracovními záležitostmi a času s rodinou. Přes den totiž nemám šanci moc pracovat a jedinou možností je večer nebo víkend, který však chci především trávit se svou dcerou a manželem. No je to zapeklité a přiznám se, že tohle řeším stále dokola už od Natálčiného narození. Od začátku jsem měla pocit, že nemůžu být jenom máma, že toho prostě musím zvládnout víc! A pravdou je, že já pracovat nebo se nějak realizovat musím. Ale své pracovní aktivity jsem omezila opravdu na minimum a dělám už jen to, co mi energii, kterou do dané činnosti dávám, vrací a dělá mi radost. I proto už jsem méně aktivní na sociálních sítích. Najednou mi totiž už nedávají tolik smyslu, kolik mi dávaly. 🙂 Blog chci ale určitě udržet a doufám, že se mi bude dařit přispívat sem alespoň jednou či dvakrát do týdne. 🙂 Kdybych nicméně vrátila čas, rozhodně bych toho od začátku mateřství už nechtěla stihnout tolik, kolik jsem chtěla a více bych odpočívala a užívala si malého miminka. Takže pokud máte pocit, že se chcete teď zastavit a být jen mámou, buďte jí. Je to ta nejkrásnější role a ta nejsmysluplnější práce. 🙂
Abych se ještě vrátila k otázce balancu mezi prací a mateřstvím… Víte, vím, že to občas jindy nejde. Rodičovský příspěvek není žádná výhra v loterii, ačkoliv velké díky za něj, ale plat, který měla většina maminek v práci, to prostě není, a tak je jasné, že mnoho žen se rozhodne si při rodičáku přivydělávat nebo dokonce pracují na půl úvazku či se do práce vrátí. Chci Vám říct jen jedno, ten čas, který je teď, to malé dítě, to se už nikdy nikdy nevrátí. Užívejte si jej proto naplno a snažte se mu věnovat všechen Váš čas, který můžete. A pokud Vám něco energii jen bere a nevrací nebo za to máte mizerné peníze, vykašlete se na to a věnujte se svému dítěti. Ve všem, ale úplně ve všem jsme nahraditelní. Jen jako mámy či tátové pro své dítě, tam jsme jedineční. Dejme těm našim dětem tudíž všechno, co můžeme, věnujme jim čas, hrajme si s nimi, učme je, provázejme správně životem. Já věřím, že se nám to vrátí. A travme co nejméně času sledováním životů ostatních lidí. Vím, že je to v dnešní době těžké, ale online svět na facebooku či instagramu určitě neuteče. Pokud tam nebudete celý den, až večer se na obojí mrknete, nic se nestane. Pokud nebudete celý den psychicky přítomni svému dítěti, stane se toho hodně. Tak se prosím nad tímto zamysleme a žijme více reálně. 🙂
No a to je asi všechno, co jsem dnes měla na srdci. 🙂 A tak Vám přeji, ať se máte krásně a užívejte si nádherné jarní slunečné dny.
S láskou, Katka