Těhotenství/ Život

Princezna na cestě! :-)

Od chvíle, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem byla přesvědčená, že čekám chlapečka. A byli o tom přesvědčeni také všichni kolem. 🙂 Všichni kolem mě totiž kluka čekají, tudíž jsem si říkala, že já přece nebudu ta výjimka. 😀 Takže když jsme byli s manželem na prvním trimestrálním screeningu, kde se mimo jiné už dá určit pohlaví, čekala jsem přesně na ten moment, kdy řekne, že čekáme malého prince.

Pan doktor tenkrát především zjišťoval, jestli má naše miminko obě nohy i ruce, jestli mu funguje srdíčko, tak jak má a když se zeptal, zda nás zajímá pohlaví, bylo to stejné zamumlání pod nosem, jako když nám oznamoval, že vidí jednu nohu a druhou nohu. 😀

Ve chvíli, kdy se mě zeptal, zda mě zajímá pohlaví, tak jsem hned zpozorněla, protože na tento moment jsem čekala celých patnáct minut. Ihned jsem tedy odpověděla, že ano a on jen tak mimochodem zamumlal holčička. Teď je to velmi úsměvné, ale tenhle moment jsme (především můj muž 😀 ) čekali trošku slavnostnější. 😀 Jako třeba „maminko, tatínku, budete mít holčičku“. 😀 Nic takového se však nestalo.

V tu chvíli mi to však bylo vcelku jedno. Najednou jsem se totiž dívala na toho malého človíčka na ultrazvuku a ve svých očích jsem cítila slzy štěstí. Takové slzy štěstí, které člověk má v očích jen párkrát za život. V hlavě jsem si stále opakovala holčička, holčička, holčička. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem natolik přesvědčená, že ve mě roste kluk jako buk. Podívala jsem se v tu chvíli na Jirku a on na mě a já mu ještě jednou zopakovala „holčička“. Myslím, že i on měl v tu chvíli slzy v očích, protože tohle byl ten moment, který se nezapomíná…

Když jsme vyšli z ordinace, připadala jsem si jako v oparu nebo ve snu. Byla jsem samozřejmě neskutečně šťastná, že vyšetření proběhlo naprosto v pořádku a pan doktor nás obě pochválil, ale informaci, že budeme kupovat růžové dupačky místo modrých, jsem potřebovala prostě delší dobu zpracovávat. 🙂

S Jirkou jsme to pak šli oslavit do cukrárny a hned, jak jsem tam uviděla růžové makronky, tak jsem si je musela koupit. Cestou domů jsem si taky koupila růžové tulipány a doma jsem té naší malé princezně šeptala do bříška, že se na ni už neskutečně těším… Je to prostě zázrak.

 

Reklama

You Might Also Like

3 komentáře

  • Reply
    Jana Dostálová
    6.4.2017 at 22:03

    Milá Katko, chtěla jsem ti napsat komentář už k minulému příspěvku o těhotenství, ale nakonec se k tomu dostávám až teď :-). Sleduji, jak teď spousta blogerek čeká miminko, ale u tebe mě to obzvlášť potěšilo, protože jsem zjistila, že jsi úplně ve stejném týdnu jako já, takže vždy prožíváme to stejné :-). Dokonce jsem i já dnes byla na kontrole, možná budeme i stejně rodit :-). Akorát nám by se měl v září narodit chlapeček, alespoň tedy podle prvotrimestrálního screeningu, dneska se nám nechtěl ukázat, tak uvidíme :-). Měj se hezky, gratuluji k holčičce a budu se těšit na další článek!

    Jana

    • Reply
      Kate
      6.4.2017 at 22:54

      Ahoj Jani, tak to jsem moc ráda! Je pravda, že člověk to hned jinak vnímá, když je s někým „nastejno“. 😀 Jak jsem psala, já si byla skoro na sto procent jistá, že to bude kluk a dáma mě vyvedla z omylu. 😀 Ale jsem šťastná a už se moc těším, příjde mi, že září je pěkně za dlouho, ale ono to beztak uteče. 😀 Přeji ti i malému hodně zdraví a opatruj se! 🙂

      • Reply
        Jana Dostálová
        7.4.2017 at 16:45

        Díky moc, Katko, vy se taky opatrujte a ať jde vše hladce a pohodově :). Taky už se moc těšíme a uteče to určitě jako voda :).

    Leave a Reply